To by snad nebylo ráno v Rutheranu, aby nebyla mlha, hnusně zachmuřelá a vlezlá. Jako každý den i dnes vyrazil Javik na ryby. Po pár schůdkách sešel z hostince na písečnou pláž na břehu Veiledskeho moře. Posadil se, vytáhl starou dřevenou dýmku a nahodil prut. Měl ve zvyku se ještě trošku prospat. Nestačil pořádně ani zavřít oči, když ho z rozjímání, nad nahozeným splávkem vyrušil podivný hluk. Co hluk, vytrvalé bušení. „U tučného kraba, co to je? Jak tu má člověk pracovat.“ Když se Javik vyřítil na náves, nestihl vychrlit jedinou kletbu. Do oka mu padla sešlost lidí. Shodou okolností i rány rušící jeho poklidné rybaření vycházely odtud. Vydal se tedy k nim. Každý si došel přečíst velký pergamen, který teď už konečně pevně přibit, visel na sloupku u hostince. Hlásal starou elfštinou o velkém večerním závodě. Odměnou má být celých 5 zlatých. Kdo by odolal že? Závod začínal v Rutheranu , a končil v Astranaru. Dlouhá a nebezpečná cesta pro někoho, kdo není ostřílený dobrodruh. Přesto se však večer v hostinci sešlo hodně závodníků. 

 

Jedním z nich byl i Tumrak Hellforge, zavalitý, fousatý trpaslík zocelený bojem a životem v divočině tak, že se dnes už jen toulá a hledá příležitost dokázat si, že nemá v těchto krajích soupeře. Tumrakova dlouhá puška vzbuzovala respekt. Ne kvůli své délce, ale proto, že každý kdo se jednou objevil v jejím hledačku o tom nemohl už vyprávět….

 

Závodu se účastnila i proslulá zlodějka Emilie Darkstone. Nemálo příběhů vypraví o jejich činech. Kdo ví, možná jsou některé i pravdivé. Nádherná bělovlasá elfka věčně zahalená v dlouhém plášti. O tom co přesně se pod ním ukrývá, se můžeme jen dohadovat. Tumrak a Emilia byli favority závodu. Přestože se velmi dobře znali, bylo nad slunce jasné, že si nenechají nic zadarmo.

 

Nastal večer a pomalu celý Rutheran i Darnasus se sešel na molu. Malý, od pohledu nepříjemný elf předstoupil před dav a skřiplavým hlasem začal… „Tak vážení, je to tu. Koukám, sešlo se vás tu mnoho. Dovolte mi připomenout, že v tomto závodu neplatí žádná pravidla, žádné omezení. Důležitý je jen start a cíl. V Astranaru vyhledejte Bartuha, vyplatí vám odměnu. Co víc říci? Nač dál čekat? Start!!!“ Nečekaně a v rychlém tempu závod začal. Většina závodníku naskákala do veslic a zběsile vyrazila směrem k Auberdine, největší vesnici Darkshore, a také k prvnímu záchytnému bodu na trase. 
Do Auberdine se dalo pomoci vlastních sil doplavat, zkušený plavec by to zvládnul. To se ale zlodějce a lovci ani náhodou nechtělo. Měli teď dvě možnosti. Loď nebo gryf. Tumraka by na gryfa nedostal ani pár taurenů, a tak se rozhodl pro loď. Měl štěstí, protože loď zrovna připlouvala. Již léta jezdí tuhle trasu stejná štíhlá svižná bárka, s jedním stěžněm. Lovec se usadil na lavici na horní palubě a upřeným pohledem sledoval, co udělá jeho největší konkurence. 

 

Emilie si byla dobře vědoma pohledu trpaslíka. Než nasedla na gryfa, otočila se k němu a zlehka zamávala. Tumrak se pousmál a v dlani, velikosti medvědí tlapy, poplácal pusku po pažbě. Gryf byl o poznání rychlejší než loď. Ale stál pár stříbrných. Emilie prošmátrala kapsy, stěží zaplatila tenhle let. „Hm, z Auberdine pěšky. Proč nemůžu být bohatá zlodějka?“ pomyslela si a pevněji uchopila otěže. Gryf se vznesl, v rychlosti obkroužil přístav a zamířil na širé moře.

 

Podle očekávání dorazila elfka do Auberdine dřív než loď, neváhala a vydala se na cestu. Pěšky to nebude tak snadné, jak se zdálo. Emilie měla velkou výhodu, byla elfka a pro ty je les jak stvořený k pohybu. Cesta ji utíkala rychle, tím spíš, když věděla, že Tumraka nechala daleko za sebou. Urazila několik mil, když konečně loď doplula do přístavu. Trpasličí hromotluk chytil za flígr prvního, koho potkal … „Elfka , byla tu? Kam šla?“ Zahřmel Hellforguv dunivý hlas. „Bělovlasá elfka? Byla tu. Vyrazila před několika hodinami směrem k Astranaru“. Trpaslík pustil svoji oběť a tvář se mu zklidnila. „Jde pěšky, hm“.Vytáhl z kapsy malou píšťalku a tiše na ni pískl. Zdálo by se, že ztrácí čas, když si objednal v hostinci jedno pivečko. Jako by žádný závod nebyl, seděl a popíjel, jen do chvíle kdy se rozrazily dveře a do místnosti vběhl obrovsky bílý tygr. S ocasem měřil více jak čtyři sáhy. „Tamaro, že ti to trvalo, kde jsi byla?“ Trpaslík jako by náhle ožil, zanechal džbán džbánem a hbitě Vyskočil na hřbet mohutného tvora. „Za ní Tamaro!“ S těmito slovy se tygr vzepjal na zadní nohy a rychlým skokem v mžiku oba zmizeli.

 

Hluboká noc, svit měsíce dopadající do prašné cesty. Zlověstné ticho. V tom všem dvě šelmy strašlivější než cokoli, co tento les ukrýval. Tumrak uháněl s Tamarou podél pobřeží. Tygr doslova letěl po písečné pláži a za sebou nechával jen ozvěnu tlap, dopadajících do písku. Les, který by zbrzdil Tamaru, byl však rodnou půdou pro Emilii, zmizela ve stínech a stejně rychle jako ony se pohybovala. Emilie měla v těchto končinách mnoho známých. Doufala, že potká Rongara. Rongar totiž obsluhoval gnómskou vzducholoď a často létal právě nad tímhle lesem. Měla štěstí. Rongar ji velmi rád kousek svezl. Vždy ráda létala, vzducholoď je navíc poměrně rychlá, tak proč to nevyužít. Ale musela dál, rozloučila se s Rongarem a zmizela v houštinách. Čas utíkal a u severní Astranarske brány se pozvolna začal scházet dav. 

 

„Tamhle, u lesa, zlodějka vidíte. Už běží“ … Zakřičel jeden z přihlížejících. Měl pravdu. Emilie vyběhla z lesa. Bylo vidět, že má za sebou urputnou a namáhavou cestu. Do cíle jí zbývalo ještě dobrých pět set metrů. V tom jako by ji něco uvnitř varovalo, zastavila a zaposlouchala se. To ticha zeznělá hromová rána. Výstřel. Jen diky rychlím reflexům se elfce podařilo uhnout. Takové štěstí ale neměl strom, který střela zasáhla. „Vrrrr, Tumraku!“ Z lesa se vyřítila Tamara. Plna sil si razila cestu k cíli. Žádný smrtelník se nemůže rovnat v běhu s tygrem a tak Tumrak Hellforge proběhl branou jako první. Dav jásal, měl svého vítěze. Bylo ráno, ale to nikomu nevadilo a tak se slavilo

 

Emilie stála na molu u vody. Pohrávala si s jednou ze svých smaragdových dýk. Náhle za sebou uslyšela povědomý hlas…

 

„Dobře si to vymyslela Emi, ale podcenila jsi Tamaru“
„Vím, příště to neudělám příteli. Pojď, aspoň mi zaplatíš nocleh, nemam ani měďák.“ Pronesla elfka s úsměvem a položila něžnou dlaň na trpaslíkovo rameno… 

 

Mounti:
- jezdecký mount  od levelu  20 a to s 60%  rychlostí. 
- na 40. levelu 100% mount
- letecký mount od levelu  60 (150%) a 70 (280%)

Vyjímky:
- shaman od level 16 Ghost Wolf (proměna ve vlka), rychlost 40%
- druid level 16 Travel Form (proměna na pantera), rychlost 40%
- warlock a paladin mají na jezdecké mounty Q
- aspect of the cheetah u huntera, zvyšuje rychlost o 30%
- druid na levelu 60 Flight Form (proměna v ptáka), rychlost 150%, od 70. levelu se dá koupit u trenéra její rychlejší verze (rychlost 280%)

Lodě, vzducholodě a metro
- aliance používá lodě jezdící po moři, dále města Stormwind City a Ironforge jsou spojena metrem, nově ve Stormwindu přístav 
- horda využívá vzducholodě